Mohlo by se zdát, že jsme si o hlavní postavě obrázek už dávno udělali. Víme, jak vypadá, to, že je sirotek, je snad samozřejmost, a je nadmíru jasné, že se jí povede vše, na co sáhne. Je tu ale ještě jeden velice důležitý aspekt, kterým musí hlavní postava oplývat, aby byla vhodným kandidátem na protagonistu.
Musí jí být šestnáct.
Proč šestnáct, říkáte si? Nejspíš proto, aby ona sama dostatečně a bez pochyby splňovala věkový limit na scény, co jsou značeny jako 15+ a nebylo divné, že se o ni uchází hned několik statných, o tři až pět let starších potenciálních romantických partnerů. Šestnáct jí je proto, aby už nebyla malé děcko, ale aby zároveň nepřesahovala hranici již úctyhodného věku, kterou všichni překročí, jakmile jim je dvacet let a víc. Šestnáct jí taky může být z toho důvodu, aby ta postava byla mezi všemi těmi „kmety“ výjimečná tím, že v tak útlém věku všechny předčí svými dovednostmi a moudrostmi (ačkoliv se v mnoha okamžicích nevysvětlitelně chová jako malý fakan).
Ten nejhlavnější důvod pro nízký věk postavy je ale mnohem prostší, než se může zdát. Šestnáct je hlavní postavě proto, že… se pravděpodobně ve stejném věku nachází i sám autor, který se do jisté míry promítá do hlavní postavy a skrz ni chce být lepší, hezčí, zajímavější a schopnější, než jeho samotné já za klávesnicí počítače, kam horlivě datluje svůj text o neporazitelném hrdinovi, který se musí potýkat s krutým osudem a věštbou, díky (nebo kvůli?) níž je vyvolený a musí zachránit svět.
No není to skvělá představa? Pubertální výrostek, který by se pravděpodobně bál zajít si sám k zubaři, je natolik vyspělý na to, aby cokoliv zachraňoval a spasil. Vždyť nezvládne uchránit ani svoji pleť od hnisavých boláků! Ale takové starosti ona postava nemá, protože, kromě toho, že je vzhledově dokonalá, má na práci ono spasení světa a pronášení velkých a rádoby hlubokých mouder, která ale vůbec na její věk nesedí. Ale to nevadí, protože šestnáct je ten správný a vyzrálý věk, kdy se z člověka ještě nestala seschlá mumie. (Dívám se na vás, dvacátníci!)
Nevím jak vy, ale pro mě je těžko uvěřitelné, a hlavně mi to už přijde strašně otravné a ohrané, když je hlavní postava v tomhle náctiletém věku. A ne, kdepak, není to tím, že mě už dávno tolik není - takové hlavní postavy mě nebraly nikdy. Abychom však automaticky nezatracovali postavu, které je plus mínus šestnáct, musím podotknout, že do spousty témat se to hodí. Je vaše hlavní postava student ve škole, ve které se děj odehrává? V pořádku! Je vaše postava učedníkem u nějakého mistra? V pořádku! Stane se vaše postava teen matkou/otcem? Ehm… V pořádku…?
Mladý věk není sám o sobě problémem, jsou to situace, do kterých je to skoro dítě vhozeno. Proč je hned vyvolený a jediný, kdo může spasit celou zemi? Zajímalo by mě, který vládce či ostřílený vojenský veterán by – pokud jsou plně při smyslech – svěřil osud světa do rukou pubertálního člověka, který je mladší o několik desítek let a nemá skoro žádné zkušenosti s bojem ani s vedením armády či samotného království? A dovedete si představit toho hlavního zloducha, jehož hlavní nemesis by v našem světě byla pravděpodobně zarytá fanynka K-popu a celé dny by proseděla u TikToku? Není to k tomu padouchovi trochu nefér a nedělalo to z něj ještě většího ubožáka? Jak by vám bylo, kdyby bylo nějaké děcko lepší než vy a neustále se vám snažilo zhatit plány na ovládnutí světa?
Jak už jsem zmiňovala, a zdůrazním to ještě jednou, nízký věk není problém. Jen to musíte správně odůvodnit. Vraťme se k myšlence pomateného krále. Přišel o rozum, nebo naopak moc dobře ví, co dělá, a chce na své místo nastražit obětního beránka? Koho jiného tam nastrčit, než impulzivního či naivního puberťáka, který se příležitosti chopí, avšak výsledek bude velice rozporuplný? Pokud chcete ze svého náctiletého udělat vyvoleného, navlékněte to třeba tak, že se věštba o jeho velkých skutcích spletla o několik let, což způsobí, že do víru událostí bude muset být hlavní hrdina vhozen už v těch šestnácti letech.
Vím, zabývat se věkem postav a snažit se odůvodnit, proč jsou tak mladé, je asi pro čtenáře zbytečné, ale myslím, že nějaká ta snaha by pěkně dokreslila příběh a právě i rozběhla další, i kdyby jen menší a vedlejší, zápletku.
A pokud nutně netrváte na náctileté hlavní postavě, zkuste jeden ze dvou extrémů – udělejte postavu ještě mladší, nebo naopak starší. Jak by si s takovou nevyvedenou věštbou či posláním vůči své zemi poradilo osmileté děcko nebo takový padesátník, který už chce mít ve svém životě klid? Já bych si takový příběh klidně ráda přečetla. A co vy?
Michaela Ryšavá