Chcete začít svůj příběh tak, aby čtenářům hned při prvních řádcích vyrazil dech a oni s velkým napětím hltali každé další slovo v očekávání, co se po tak epickém úvodu bude dít dál? Stačí k tomu jediná dvě slova.
Crrn crrn!
Ano, správně. Receptem na úspěch vašeho příběhu je dramatické zazvonění budíku, které dle své mistrné psané formy prozrazuje, že bude příběh velice kvalitní. Aspoň tedy po zvukomalebné stránce. Jak už jistě tušíte, opravdu neotřelým a jedinečným způsobem, jak může příběh začít, je probuzení hlavní postavy. Jak prosté!
Pokud si ovšem zoufáte, že ve vaší knize budíky neexistují, nebo je vaše postava tak chudá a nebohá, že si ho nemůže dovolit, žádnou paniku. Druhá nejlepší možnost, jak uvést příběh, je ta, že hlavního hrdinu probudí osoba, co se nachází nejblíže, a to nejčastěji slovy: „Vstávej, už je ráno!” nejlépe doplněné další větou: „Musíš do školy/do práce/zachránit svět!” Hlavní hrdina samozřejmě nezahálí a za otráveného brblání, že už je „zase to pitomý ráno”, se vyhrabe z postele a jde tvořit nějaké hodnoty. Těžko si představit, že se takováhle budící interakce odehrává každé ráno. Další den se to už samozřejmě ale neděje, protože se příběh - v tom lepším případě - posouvá dál.
To ale není tak úplně všechno - nestačí hlavního hrdinu jen probudit. Čeká vás totiž další, o něco složitější část. Musíte popsat jeho ranní rutinu. Do toho spadá provádění ranní hygieny, dělání si účesu, popis toho, na jakou stranu si češe pěšinku, kolik minut si čistí zuby a co si na sebe obléká. Je úplně jedno, že to není vůbec důležité pro příběh nebo že hlavní hrdina nedělá nic výjimečného nebo zásadního. Je fuk, že se například každé ráno oddává koupeli v krvi lidí, co ho v dětství šikanovali. Hlavně že víme, co má na sobě.
Pokud aspoň lehce pochybujete o tom, že vám právě takový úvod zajistí spoustu věrných čtenářů, tak... to máte v hlavě ještě docela v pořádku. Pravdou je, že takovéhle úvody mě osobně téměř vždy odradí a od příběhu už nic moc originálního a zvláštního nečekám. Ačkoliv se to může zdát kruté a unáhlené, stačí mi přečíst několik dalších kapitol, abych se přesvědčila, že jsem měla pravdu. Tímto vás však nechci nabádat, abyste nečetli příběhy takto začínající, jen bych chtěla podotknout, že takový úvod se snadno ztratí mezi těmi desítkami až stovkami začátků, které by, kdybych je všechny dala vedle sebe, absolutně splývaly dohromady a rozlišit by se daly jen jmény hlavních postav. Pokud vůbec.
Existuje spousta jiných způsobů, jak příběh odstartovat. Jeden z mých nejoblíbenějších způsobů je vhodit postavu, a tím pádem i čtenáře, rovnou do akce, kdy se již něco děje. Nemusí to nutně znamenat, že máte hned začít hlavní zápletku. Přece jen by se v tom čtenář jen těžko vyznal. Může to být i klidně něco méně významného pro příběh. Dejme tomu, že je to takový „úvod před úvodem”. Čtenáře zaujměte akcí, pak z té situace hrdinu dostaňte a následně navažte klidnější částí, kdy se s protagonistou a jeho světem a okolím budeme moct seznámit.
Jestli ale i tak chcete svůj příběh začínat probuzením, udělejte to trochu… jinak. Obecně je těžké tohle provést nějak originálně, protože ať už někdo přišel s jakýmkoliv nápadem, někdo to po něm pravděpodobně zreplikoval, což mohlo vyústit v to, že se to opakovalo tak často, až se z toho stalo klišé. Jak do hrdinova probuzení tedy vnést špetku… zajímavosti? (Záměrně nepíši originality, protože tady se to těžko bude vymýšlet. Tedy aspoň mě nic dalšího nenapadá.) Postava by se například mohla probudit z nějakého snu, který probuzení předcházel, ale pozor - nakonec zjistí, že to vlastně sen nebyl! (Třeba.) Hlavní hrdina se také může probudit jinde než doma, například ve vězení nebo na místě, kde v životě nebyl. Můžete to uhrát na klasickou ztrátu paměti, nebo můžete zpětně a postupně odhalit, jak se tam vlastně ta postava dostala.
Souhrnně bych pro probouzení postavy doporučila jedno - hlavně ať procitne někde, kde nebude řešit, co si má vzít na sebe.
Nechcete čtenáře hned na prvních řádcích odradit, ačkoliv je váš příběh poutavý. Nebudeme na jinak dobré dílo vrhat špatné světlo jenom kvůli tomu, že jsme si nedali práci s poutavým začátkem, že ne? Proto neřešte to, jak se hlavní postava připravuje do školy/práce/na záchranu světa, a zaměřte se raději na to, jak udělat úvod do vašeho epického příběhu stejně epický.
Michaela Ryšavá