Jak jsem již v minulém příspěvku zmínila, kniha je ve fázi, kdy je napsaná a zbývá jí dodat tu lákavou fyzickou formu, kterou si lze osahat. Jenže než taková skutečná kniha vznikne, je potřeba najít způsob, jakým ji přivést na svět - stručněji řečeno, jak ji vydat.
Mezi dalšími otázkami, co mi byly ohledně vznikající knihy položeny, se nachází i tato jedna - a to velice zásadní - otázka:
A to si tu knihu vydáváš sama, nebo přes nakladatelství?
Odpověď zní…
Ano.
Vlastně je to tak trochu od obojího. Když se člověk rozhodne vydat knihu, obvykle ho napadnou dvě možnosti, jak toho cíle dosáhnout. Buď může zkusit své štěstí a zaslat svůj rukopis do klasického nakladatelství, nebo se vrhnout vstříc úskalí samonákladu. Obojí má své klady i zápory, které je potřeba zvážit. A tak jsem zvažovala. A zvažovala.
Nejvíce jsem se zprvu přikláněla k variantě nakladatelství, protože mi to přišlo jako ta nejvíc nóbl možnost, jak vydat knihu. Říkala jsem si, že když usoudí, že je kniha dost dobrá na to, aby se mohla u nich vydat, bude to známka toho, že mé dílo dosahuje aspoň nějakých kvalit.
Proto jsem opovrhovala samonákladem. Měla jsem dojem, že se touto cestou vydávají jen ti autoři, jejichž knihu by normální nakladatelství odmítlo. Z knih, co si spisovatelé vydávají sami, jsem totiž měla pocit, že jsou něco méně - proč by to jinak nešlo vydat přes nakladatelství, kdyby to stálo za to? Další věcí bylo, že by i moji knihu mohli lidé se stejnými předsudky, jako jsem měla já, odmítat jen na základě toho, že by vyšla samonákladem. Přeci jen neprochází profesionálními úpravami - pokud si na to člověk nenajme lidi, kteří se tím zabývají - a proto se výsledek může často zdát jako nedotažený a nekvalitní.
Nakonec jsem se ale zamyslela a uvědomila si, že vydání s nakladatelstvím také není tím, co bych chtěla. Od úspěchu nadějné - i beznadějné - autory dělí jeden jediný krok. První krok, který ale pro mnohé bývá i nedobrovolně tím posledním - získat zájem daného nakladatelství o to, aby vaši knihu vydalo. A to není vůbec jednoduché. Ve většině případů vám na nevyžádaný rukopis ani neodpoví, v lepším případě vám napíší obligátní větičku, že se vaše dílo momentálně nehodí do edičního plánu. A pokud se přeci jen zadaří a vaše kniha bude přijata, ještě nemusí být nutně zaručeno, že se na pulty obchodů dostane v takové podobě, v jaké jste si ji představovali. Může se totiž stát, že vám redaktor knihu sem tam poupraví a ve výsledku by některé pasáže nemusely vyznít tak, jak jste zamýšleli. A jelikož jsem na své dílo velice háklivá a sebemenší změna by znamenala strašlivou trhlinu ve vesmírném kontinuu, i na cestu s nakladatelstvím jako takovým jsem též zanevřela, stejně jako na samonáklad, kde vám do toho nemluví naopak vůbec nikdo.
Naštěstí existuje ještě třetí varianta, která představuje ono ANO, které je mou odpovědí na otázku ohledně toho, jak se knihu chystám vydat. A ten malý zázrak se jmenuje…
Zakázkové nakladatelství.
Co to znamená?
V podstatě jde o to, že vám na vaše vlastní náklady pomohou vydat knihu. Co se týče financování a propagace, je to vše čistě na vás. Jak se to tedy liší od samonákladu? Takové zakázkové nakladatelství vám zajistí samotnou přípravu knihy - sazbu, ISBN, grafiku, tisk a další. A co je hlavní - dostane knihu k distributorům, kteří ji pak dodají do knihkupectví.
Napsat několik set stránkovou knihu je totiž jen začátek celého toho procesu, dle mého názoru dokonce tím nejjednodušším. Nemusím řešit ty méně zábavné věci, co se týkají vydání, a mohu se zaměřit na samotnou propagaci a další plánování, zatímco se na knize už pomalu a jistě pracuje. Tato varianta pro mě tedy znamenala jasnou volbu.
A jaké nakladatelství jsem zvolila? O tom si povíme zase někdy příště.
Michaela Ryšavá